./fotky/2001C - Novy Zeland - sev./

Předmluva k roku 2001 (Nový Zéland, sever)



Předchozí předmluvu k roku 2001 ( Austrálie, 2. část ) jsem ukončil popisem příletu do 2.000 km od Austrálie vzdáleného největšího města Nového Zélandu na severním ostrově, do Aucklandu., V něm jsem se ve vypůjčeném, menším, japonském autě, značky Mitshubishi, poprvé vyspal.a druhý den jsem vyrazil na prohlídku města.

(24034 – 24085): jsou obrázky z milionového města Aucklandu, které je tajnou metropolí země. Skutečné hlavní město Nového Zélandu , skoro půlmilionový Wellington, se zastupitelskými úřady, na jižním konci severního ostrova, oproti Aucklandu, působí dost provinčně. Asi čtvrtina obyvatel Aucklandu jsou Polynésané. Symbolem města je 328 m vysoká věž Sky Tower, se dvěma vyhlídkovými plošinami, otevřená v roce 1997 (=24039 a 24067). V městě nalezneme výjimečnou moderní architekturu (=24044, 24061, 24077 a 24081) i dřevěné sochy u přístavu, vytvořené maorskými umělci. Sochy (=24058) představují bájné, strašidelné postavy, převážně mužského pohlaví a v celé zemi je potkáme skoro vždy s vyobrazením mohutného penisu. V městě, v době mé návštěvy, působila spousta pouličních umělců. malířů, zpěváků a dokonce skupina trubačů na alpské rohy (=24048). U přístavu je vystavena na vysokém podstavci jachta „ Big Boat“ postavená pro závod jachet America´s Cup v roce 1988, zvoucí k návštěvě námořního muzea ve městě. Podrobnosti k jachtě je možno vyčíst z informační tabule (=24054). V Albert parku jsem vyfotil zajímavý strom s mohutnými kořeny (=24085)

(24094 – 24143) :Po prohlídce města jsem vyrazil na 1100 km dlouhou cestu k nejsevernějšímu místu severního ostrova, k mysu Cape Reinga a cestou kolem pobřeží (=24094) jsem narazil, na, dokonce v německém průvodci zmíněnou, malou obec Puhoi, s typicky českými božími mukami a hroby po českých přistěhovalcích (=24095- 25098). Za Puhoi jsem projel kolem   vodopádů Piroa Falls a Whangarei Falls (=24103-24110) a kolem bojiště Maorů s opuštěným dělem (=24112) a vodopádu Haururu Falls (=24116) do Waitangi u obce Paihia, památného místa , kde sepsali britští úředníci s maorskými náčelníky, roku 1840, smlouvu , která vyústila nakonec ve vytvoření britské kolonie Nový Zéland. Maorské památky na tuto dobu, včetně vyzdobené památní síně a válečných kanoí Maorů jsou na obrázcích (=24122 – 24129).Pak už jsem přijel v dešti a vichru na Cape Reinga s malebným majákem (=24140 – 24143), o němž jsem se dozvěděl z informační tabule , že jeho provoz je řízen až z dalekého Wellingtonu.

(24147 – 24192): Cestou zpět po západní straně ostrova, po silnic č.12. z Cape Reinga jsem projel typickou novozélandskou krajinou se zelenými kopečky, po vydatných deštích i zčásti zatopenou (= 24147 – 24148) kolem lesa Waipoua Kauri Forest, 65 km severozápadně od Dargaville, (=24151 – 24160) s ukázkou zbytku deštného pralesa, ve kterém byly, až na malé zbytky, kdysi necitlivě vykáceny mohutné 1.200 až 2.000 let staré kauri stromy, dosahující, jako např. tam zachovalý strom, nazvaný Tane Mahuta, (otec lesa), výšky 51 m a průměru kmene 9 m.(=24152) Tento deštný prales nezůstal nic dlužen svému jménu „deštný“, lilo tam jako z konve a nestačil jsem otírat kapky deště z objektivů a dokonce i na fotkách (= 24151 – 24160) déšť zanechal stopy. Krajinou se subtropickou florou, kolem zajímavé hory Takatoka „Peak za Dargaville (=24168) a kolem vodopádu Ohawara Falls, 60 km severozápadně od Tauranga (=24181) jsem projel po silnici č.2 jihovýchodním směrem , kolem uměle chované jelení zvěře (=24192) k městu Rotorua.

(24192): Jako myslivce mne zaujalo, že na celém Novém Zélandě se chová jelení zvěř v obrovských ohradách v početných stádech. Chov je součástí zemědělského podnikání,které na Novém Zélandě i kvůli tomu nemusí být dotováno ze státních prostředků. Zvěřina se průmyslově zpracovává , balí a exportuje do celého světa. To u nás nepříznivě ovlivnilo výši ceny domácí zvěřiny, jak jsem zaregistroval před mnoha lety. Pastviny se na obrovských plochách ohrazují z helikoptér, které také, v období sucha, pastviny kropí. Na samce jelení zvěře se dokonce konají aukce stejně jako na skot v ostatních zemích světa , zejména v USA. Poněvadž jsem Novým Zélandem projížděl v období jelení říje , v březnu, který roční dobou odpovídá našemu říjnu, na severní polokouli, bylo zajímavé pozorovat na menších plochách průběh říje jednoho mohutného, pro chov vybraného jelena. Ten se musel postarat, zcela neromanticky, o potomstvo několika desítek laní  uzavřených v ohradě a samozřejmě neměl v blízkosti soka, se kterým by bojoval o jejich přízeň.

(24197 – 24310): Těmito čísly jsem ohraničil výběr fotek na WEBu, které hromadně ukazují sopečné úkazy v oblasti kolem města Rotorua ,200 km jihovýchodně od Aucklandu .Jak je z obrázků vidět, lze v této oblasti pozorovat všechny vulkanické a postvulkanické jevy, jako bublající vývěry bahna, gejzíry vystřelující horké páry, dýmající otvory v zemi, evokující dojem pohádkových vstupů do pekla se žlutými, sirnými i jinak zabarvenými povlaky, jezírka s přetékající vařící vodou, sintrové terasy a další úkazy.

(24197 – 24285): tyto obrázky pocházejí z areálu Hell´s Gate (=24197 – 24213) s vodopádem Kahaki Falls (=24197), (24220): ukazuje vodopád z areálu Buried Village, vesnice pohřbené v roce 1886 výbuchem nedaleké sopky Tarawera a později vykopávané. Obrázky (24229 – 24237): ukazují gejzír Lady Knox Geyser v areálu Waiotapu . Gejzír rangeri každé dopoledne v 10.15 hodin, za účasti diváků. probudí k vývěru nasypáním mýdlového prášku do otvoru gejzíru. Ten změní povrchové napětí vody a vyvolá tak, za několik minut, její vytrysknutí ze země. Obrázky (24238 - 24285): obsahují další soubor úkazů z tohoto sopečného areálu Waiotapu, včetně „portrétu“ mého vypůjčeného camperu Mitshubishi na parkovišti areálu (=24282).

(24292 – 24310): Tyto obrázky pocházejí ze sopečného areálu Waimangu s dýmajícím jezerem pod už zmíněnou, v roce 1886, vybuchlou horou Tarawera ( viz nahoře). V německém průvodci je toto jezero trefně nazýváno – pro obláčky horké, vodní páry, z něj neustále vystupující- jako Bratpfannen See- pekáčové jezero. Vyplatí se vydat se na delší procházky tímto areálem, autobus pak sveze turisty zpět k výchozímu bodu. Vrátíte-li se mezi posledními návštěvníky , může se Vám podařit získat zdarma, v bufetu, do příštího dne už neprodejné sladké zákusky, které jsem s chutí snědl . Tento areál se mi zdál být pro fotografující vzhledem k velkému počtu krásných úkazů jako nejúspěšnější a „nejvýnosnější“.

(24323 – 24349): jsou obrázky z města Rotorua , převážně z  maorské vesnice na jeho okraji, nazvané Ohinemutu, (=24323 – 24327) kde v bezprostředním okolí domů vyvěrají prameny horké vody, ve kterých hospodyňky vaří – úsporně - vejce na tvrdo. Půda je tu tak horká, že zemřelé je nutno pohřbívat do betonových hrobek umístěných nad zemí (=24323 – 24326). Obrázkem budovy Tudor Tower ze státní zahrady Govermment Gardens (=24340) a pohledem na město a stejnojmenné jezero s hory Ngongotaha nad městem (=24349), jsem se s městem Rotorua rozloučil

(24350 - 24374): ukazují další sopečný areál, a to ( 24350 – 24369): areál u Wakarewarewa na jižním okraji města Rotorua s impozantní sintrovou terasou s gejzíry (=24354 – 24356), s uměleckými stavbami ze sousedící  maorské vesnice (=24369) . Příklad využití horkého podzemí Nového Zélandu lze spatřit z vyhlídky Berefield Lookoutu na rozlehlou geotermální elektrárnu (=24374).
(24376 – 24404): Po výhledu na mohutný vodopád Huka Falls (=24376) před městem Taupo, na okraji 600 čtverečných km velkého sopečného jezera Taupo , největší vnitrozemské vodní plochy Nového Zélandu, jsem ještě navštívil sopečný areál Crater of the Moons (=24379 ), poblíže vodopádu a 30 km jižně od Taupo již poslední sopečný areál této oblasti, uprostřed severního ostrova, a to Orakei Korako (=24387 – 24404). Tento areál je také nazýván jako Hidden Valley , ukryté údolí. Překážkou přístupu do tohoto areálu je přehrada, vybudovaná na řece Waikato River, kterou je nutno přeplout malou lodí a po prohlídce přivolaná loďka opět turisty odveze zpět do přístavu.

(24411 – 24418) : dokumentují výsledek přání obyvatelů kraje, kteří s nechtěli smířit se zánikem spektakulárních peřejí po postavení přehrady. Ta totiž přítok vody do peřejí přehradila. Obyvatelé si vymohli, že elektrárna je povinna denně, v určité době, řečiště, po daleko slyšitelném zatroubení sirény, napustit a tak, alespoň občas, lze tyto nádherné peřeje Aratiatia u Wairakei , severně od Taupo obdivovat. Zajel jsem pak ještě jednou, kolem dalšího, sopečného areálu Wairakei Thermal Valley (=24423) k vodopádu Huka Falls 24428) , který jsem si při jiném osvětlení, ze druhé strany znovu vyfotil.

(24437 – 24499): pocházejí z cesty k rozsáhlému Tongariro NP, jižně od Turangi a z průjezdu parkem podél východního břehu jezera Taupo (= 24437 a 24457) kolem hory Mt.Pihanga a jezera Lake Rototaria (=24463) ke spící sopce Mt. Ruapehu (=24464) a k ještě dnes aktivní sopce Mt.Ngauruhoe (=24467). Kolem Mahuia Rapids (= 24470) a vodopádu Tawhai Falls (=24473) a sídliště Iwikau Village s budovou v podobě zámku  Whakapapa, na úpatí sopky Ruapehu ( =24475) a po sjezdu od Iwikau Village s výhledy (=24484 a 24485) jsem dojel do Ohakune , odkud se mi vyplatilo jet po úzké horské,dobře sjízdné silnici až na její konec se zajímavou vysokohorskou krajinou. (= 24497 a 24499)

(24507 – 24534) jsou obrázky z malebné úzké silničky Whanganui River Road, od Okahune přes Raetihi, Pipiriki, Matahiwi a Koriniti do Whanganui mezi krásnými kopci (=24507 – 24511), nakonec v širším údolí řeky Whanganui (=24520 – 24527) až k nádhernému výhledu z horského sedla (=24534).

(24538 – 24562): Od Whanganui jsem pak vyjel po silnic č 45 k severozápadu přes Hawera a New Plymouth do Stratfordu a udělal tak okruh kolem Egmont NP s horu Mt Egmont (2.518 m.n.m.) , která dala jméno parku v jejím okolí.. Tato hora silně připomíná vzhledem a obrysy, mně, jen z obrázků známou, japonskou horou Fudžijamu, a je neodmyslitelnou, krásnou dominantou a ozdobou tohoto kraje. Do parku je možno z různých míst zajet blíže do jeho centra a zblízka se pokochat nesčetnými pohledy na zmíněnou horu.

(24567 – 24597): K návratu severovýchodním směrem do Taumarunui jsem použil ze Stratfordu úzkou horskou silničku č. 43 nazvanou Heritage Trail ,po níž jsem přejel několik horských sedel s výhledy na příčná údolí a typické novozélandské kopečky. Bohužel mi nepřálo počasí, což se podepsalo na kvalitě fotek, ale kompoziční krása krajiny na nich nezanikla. Ke konci cesty vede silnička průrvou Tanarakau Gorge (= 24587 – 24590), v níž se nachází hrob Josua Morgana, Josua Morgan Grave, (=24590), jednoho z prvních osadníků země. Ten zde zahynul bez pomoci , když ho v liduprázdné krajině postihla pravděpodobně náhlá příhod břišní a než se dočkal návratu kamaráda s lékařem, bohužel zemřel.

(24605 – 24607): Z Taumarunu jsem přejel kolem jižního cípu jezera Taupo přes Turangi kolem zajímavých pouštních skal a vyschlého koryta řeky (=24605 – 24607) pouští Rangipo Desert s vojenským prostorem a vojenským muzeem ve Waiouru a spěchal jsme dojet do hlavního města Nového Zélandu, Wellingtonu, které leží příznivě uprostřed země na jižním cípu severního ostrova.kde mne čekalo vyřízení víza pro Thajský Bang-kok.

(24618 – 24682): Ve Wellingtonu jsem se musel zdržet čekáním na vyřízení thajského víza 3 dny a v té době jsem si mohl město důkladně prohlédnout a pořídit množství fotek , včetně zajímavé Cable Car , pozemní lanovky, stoupjící od přístavu do výše 122 m, její strojovny (= 24620 – 24622) , zajímavých kytek z Botanické zahrady (=24629 – 24633) , budovy parlamentu nazývané pro svou podobu s včelím úlem Beehive (=24643), s druhou největší budovou světa ze dřeva obrovských stromů kauri , Old Government House, (=24651), rovněž dřevenou budovou Antrim House (=24660) a nápadně úzkou budovou Ferry Building v přístavu (=24678).

(24686 – 24697) je výběr fotek ze skoro 4hodinové  plavby trajektem z přístavu Wellington přes, na nejužším místě jenom 23 km širokou mořskou úžinu, Cook Strait . Nakonec jsme propluli malebnými pobřežními, zalesněnými kopci Marlborough Sounds a přistáli v přístavu Picton, na severním konci jižního ostrova Nového Zélandu. A odtud začíná popis poslední části mého výletu po jižní polokouli, po jižním ostrově Nového Zélandu, z roku 2001. o

24034R.jpg

24039R.jpg

24044R.jpg

24048R.jpg

24050R.jpg

24054R.jpg

24058R.jpg

24061R.jpg

24067R.jpg

24068R.jpg

24077R.jpg

24078R.jpg

24081R.jpg

24085R.jpg

24094R.jpg

24095R.jpg

24098R.jpg

24101R.jpg

24103R.jpg

24110R.jpg

24112R.jpg

24116R.jpg

24122R.jpg

24123R.jpg

24129R.jpg

24140R.jpg

24143R.jpg

24147R.jpg

24148R.jpg

24151R.jpg

24152R.jpg

24160R.jpg

24166R.jpg

24168R.jpg

24172R.jpg

24181R.jpg

24192R.jpg

24197R.jpg

24200R.jpg

24207R.jpg

24213R.jpg

24220R.jpg

24229R.jpg

24237R.jpg

24238R.jpg

24240R.jpg

24244R.jpg

24245R.jpg

24250R.jpg

24255R.jpg

24258R.jpg

24262R.jpg

24266R.jpg

24273R.jpg

24274R.jpg

24278R.jpg

24280R.jpg

24282R.jpg

24285R.jpg

24292R.jpg

24296R.jpg

24297R.jpg

24300R.jpg

24301R.jpg

24303R.jpg

24306R.jpg

24308R.jpg

24310R.jpg

24323R.jpg

24326R.jpg

24327R.jpg

24340R.jpg

24349R.jpg

24350R.jpg

24354R.jpg

24356R.jpg

24358R.jpg

24364R.jpg

24365R.jpg

24366R.jpg

24369R.jpg

24374R.jpg

24376R.jpg

24379R.jpg

24387R.jpg

24389R.jpg

24395R.jpg

24402R.jpg

24404R.jpg

24411R.jpg

24413R.jpg

24417R.jpg

24418R.jpg

24423R.jpg

24428R.jpg

24437R.jpg

24457R.jpg

24463R.jpg

24464R.jpg

24467R.jpg

24470R.jpg

24473R.jpg

24475R.jpg

24484R.jpg

24485R.jpg

24497R.jpg

24499R.jpg

24507R.jpg

24511R.jpg

24520R.jpg

24527R.jpg

24534R.jpg

24538R.jpg

24542R.jpg

24548R.jpg

24549R.jpg

24552R.jpg

24556R.jpg

24562R.jpg

24567R.jpg

24573R.jpg

24574R.jpg

24580R.jpg

24582R.jpg

24584R.jpg

24587R.jpg

24588R.jpg

24590R.jpg

24597R.jpg

24605R.jpg

24606R.jpg

24607R.jpg

24618R.jpg

24620R.jpg

24622R.jpg

24629R.jpg

24633R.jpg

24643R.jpg

24651R.jpg

24653R.jpg

24661R.jpg

24678R.jpg

24682R.jpg

24686R.jpg

24694R.jpg

24697R.jpg