./fotky/2001A - Sigapore, Australie 1.cast - vych. - sev, - stred - Jzap - zap./

Předmluva k roku 2001, (Singapore, Austrálie 1.část)



ÚVODEM několik slov pro NAKLADATELE ANEBO JEJICH REDAKTORY, pokud vůbec někdo moje pracně vyráběné předmluvy k rokům spojeným s mými poznávacími cestami, čte. První díl předmluvy je doprovázen 213 obrázky na WEBu, druhý, budoucí díl, týkající se zbytku Austrálie a třetí, budoucí díl, týkající se obou ostrovů Nového Zélandu budou mít asi stejný počet fotek. Celkem by eventuelní kniha o těchto dvou zemích iižní polokoule obsahovala asi 3x tolik textu, který je uveden zde, v prvním díle cesty a celkem asi 600 fotek z celé cesty.

Tento obrovský počet fotek na jednu knihu by představoval astronomické náklady pro nakladatele, s následnou nezaplatitelnou cenou pro čtenáře. Ti nejsou dnes ochotni platit ani regulační poplatky u lékařů v ceně poloviny škatulky cigaret a nebyli by ochotni a možná , někteří z nich , ani schopni, takovou knihu zaplatit. Ale mám návrh, který jedna z oslovených redaktorek označila TAKTNĚ, když jsem jí nabízel - níže popsaným způsobem - vydání obrazové publikace o Průhonickém parku, za AVANTGARDNÍ A ON TAKOVÝ OPRAVDU JE , jen je nutno překonat nechuť k realizaci nových, nezaběhnutých způsobů a forem ve vydávání knih:

Co kdyby se ten obrovský počet fotek, který bude podávat celkový obraz o procestované zemi s celkem minimem textu pro „čtenáře“, kteří neradi čtou a jsou ale ochotni se dívat na obrázky jako kdysi v mateřské školce, dostal do ruky NÁSLEDNOU AVANTGARDNÍ KNIHU O AUSTRÁLII a NOVÉM ZÉLANDU a stejně tak o už mnou procestovaných USA :

1. Vázanou knihu s celkem 600 obrázky rozmístěnými buď po devíti kusech na 66 stranách formátu A 4, (o velikosti, kterou mají mé fotky na WEBU), anebo dokonce jenom na 30 stránkách po 20 kusech fotek na jedné straně formátu A4 (o velikosti prezentované programem Microsoft Office Picture Manager na spodní vyvolatelné liště jmenovaného programu jako filmový pás). 2. Vyjímatelnou vložku s textem podobným textu uveřejněnému v následující předmluvě na zhruba 20 stránkách, se kterým čtenář, s textem v levé ruce, bude moci sledovat chronologicky v knize zařazené fotky, s knihou v pravé ruce, a rozhodovat se o tom, co v takto popsané a zfotografované zemi v ní navštíví.

Čtenář tak získá solidní přehled o zemi, která bude takto popsána a fotograficky zdokumentována s minimální námahou a za cenu , která bude pro něj i nakladatele přijatelná. CO VY, PÁNI NAKLADATELÉ NA TO ???????

A nyní už k vlastní předmluvě k roku 2001,1 část:

Rok 2001 bude patřit, kromě roku 1999,kdy jsem celkem tři měsíce fotil na cestě kolem USA, k dalšímu, co se týče počtu fotek, nejproduktivnějšímu roku mé fotografické kariéry. Navštívil jsem na přelomu našich, evropských, tří zimních a jarních měsíců od konce ledna do začátku dubna, Austrálii a oba ostrovy Nového Zélandu. Nejlepší dobou pro návštěvu těchto dvou zemí na jižní polokouli je období od prosince do února, které na jižní polokouli ročním obdobím a počasím odpovídá našim měsícům červnu až srpnu. Pro nedostatek času jsem cestu nechal zorganizovat mnichovskému autoklubu ADAC, který už perfektně zorganizoval moji cestu po USA v roce 1999.

Stejně perfektně zorganizovali stejní dva staří pánové v  ADAC v Mnichově i tuto cestu na jižní polokouli. Let jsem cestou tam přerušil na jeden den a noc v  Singapuru a při zpětném letu na jeden den a noc v  Bang-koku , jednak abych neztuhl více než 10 hodinovým sezením v letadle, jednak , abych – příležitostně - poznal tato dvě města Dálného Východu. Při cestách v délce přes 3 měsíce bych doporučoval navštívit nejdříve Bang-kok, poněvadž thajské vízum platí jenom tři měsíce a já jsem tuto dobu překročil o několik málo dnů. Pražské velvyslanectví Thajska nebylo ochotno, a ani snad nemělo možnost, mi o těch pár dnů platnost víza prodloužit, takže jsme si musel platné vízum vyřídit s obtížemi až v novozélandském Wellingtonu.

Shora popsanou, složitou trasu se oběma pánům v ADAC, pro velký zájem turistů, o cesty na jižní polokouli, nepodařilo odstartovat dříve, než 29. ledna. To jsem jako fotograf sice neuvítal, ale přesto byl nucen cestu tak pozdě nastoupit. Těšil jsem se tajně že využiji novozélandského babího léta, ale novozélandský duben, odpovídající našemu říjnu, už se také přece jenom vyznačoval dopoledními mlhami, ranním a večerním chladem a hlavně pozdním rozedníváním a brzkým stmíváním , což značně krátilo dobu, po kterou jsem mohl produktivně fotit.

Že mi finančně vyšla cesta levněji, než by tomu bylo u české cestovní kanceláře, s tím už s seznámilo hodně mých přátel, včetně mne. „Nenažranost“ českých obchodníků, a poskytovatelů služeb je příslovečná. Trefně jedna obsluha čerpací stanice pohonných hmot – kdysi - jako důvod, proč u většiny benzinových čerpadel se prodává jeden litr benzinu nebo nafty až o 2 až 3 koruny dráže než u těch levných, uvedla právě naši „nenažraností“. A tak je to u nás ve všech oborech od stavebnictví přes prodej potravin, hřebíků a dalších komodit Ale nyní už k popisu cesty a fotek z ní:

Tentokrát, vybaven opět kinofilmovým aparátem Canon EOS 500 N se dvěma obkjektivy a Asahi Pentaxem 6 x 7, rovněž se dvěma objektivy, a nově digitální videokamerou Canon XM 1, jenom s malým příruční stativem, jsem odejel vlakem do Frankfurtu a tam jsem nastoupil do letadla s přetíženým vysokohorským ruksakem, naplněným nezbytnými potřebami na dlouhé tří měsíce

Odlet letadla do Singapuru byl 29.01.01 ve 22.35 v Boeingu 747 spolu s pětistovkou pasažérů rychlostí 600 až 800 km/hodinu, po dvou jídlech a svačince těsně před přistáním. Následující den jsme přistáli v 18.15 v Singapuru. Let tedy trval přes celkem 6 časových pásem dlouhých 12 hodin. Ubytován jsem byl na jednu noc v hotelu New Otani poblíže středu města a po vyspání a snídani jsem vyšel na první krátkou procházku městem, které je příslovečně čisté. Nelze se tam potkat na příklad s obvyklým nešvarem evropských měst, že  jsou vyplivnutými žvýkačkami prakticky trvale znečišťovány chodníky a dopravní prostředky

( 21739 – 21780) jsou obrázky z jednodenní procházky po Singapuru. Velkou chudobu např.řidičů nákladních bicyklových tříkolek v nuzném technickém stavu (21753) střídá velkolepá skyline finančího centra, vodní taxíky na řece Singapore ve vlastnictví nebo nájmu majetnější, střední vrstvy podnikatelů, bájné sochy před domy a restauracemi hlavně v čínské čtvrti, Chinatown, a výjimečná sochařská výzdoba orientálních chrámů v interiéru i v exteriéru s nepostradatelnými obětními, vonnými tyčinkami .

(21786 – 21874) jsou obrázky z australského Sydney. Tam jsem se dopravil náhradními lety dalšími dvěma letadly s přestupem v Melbourne (let původním letadlem se nemohl uskutečnit kvůli nějakému omylu zaviněnému australskou leteckou společností Quantas.  Odletěl jsem dne 31.01 ve 20 .00 hodin po sedmihodinovém letu přes další 3 časová pásma do australského Sydney. Tam jsem přistál ráno dne 01.02.03 v 6.20. Vypůjčil jsem si předplacené obytné auto Mercedes Sprinter na naftu a po několika zkušebních projížďkách poblíže půjčovny, abych si zvykl na změněný směr dopravy v levých jízdních pruzích, jsem už po prvé přespal ve svém camperu, kterým jsem za skoro dva měsíce objel celou Austrálii, kromě tehdy zatopeného území severozápadního Kimberley. Tam byly hlavní silnice Victoria Hwy a Great Northern Hwy tehdy neprůjezdné.

Sydney je hlavní město státu New South Wales se skoro 4 miliony obyvatel a předplatil jsem si na dva dny jízdenku na jízdy autobusem Sydney Explorer Bus pro turisty, se kterým jsem objel skoro všechna zajímavá místa ve městě. Patří k nim především symbol města most Harbour Bridge (21805, 21862) Sydneyská opera (21786, 21805, ) visutá dráha Monorail, jezdící ve výšce po koleji nad ulicemi části města, věž Sydney, nověji, AMP Tower, na jejímž konci ve výšce 305 metrů je umístěna vodní nádrž se162.000 litry vodu pro zatížení věže proti účinku nejsilnějších očekávaných větrů (21828, 21852), skyline města (21806) , malebné čínské město, parky s ohromnými fíkovníky a palmami, údajně nejstarší zachovalý a funkční otočný přístavní most z roku 1912 s patrovým velínem nad mostem (21851) ) botanická a čínská zahrada a replika historické lodi Endeavour kapitán Cooka.

Dne 04.02 jsme se vydal na cestu Novým jižním Walesem k severu po dálnici Pacifik Hwy 1 (21884) podél pacifickéhjo pobřeží směrem k Brisbane přes

(21887 - 21930) Newcastle s pláží a pobřežními děly, Port Macquarie s malebným majákem, , Coffs Harbour s malebným přístavem, a velkou výstavní síní o pěstování banánů v obrovské žlutém banánu z betonu, kolem indické restaurace se sochami slonů v životní velikosti ve Woolgoolga, až do hlavního města státu Qeensland Brisbane , kde mne zaujala malá hejna ptáku ibisů procházejících se po náměstích a ulicích města mezi chodci.

(21948 – 22037 ) Další cesta vedla už kolem typických australských, ne příliš atraktivních stromů s vějícími konci olistěných větví a kolem atraktivnějších palem , dále kolem reklamy na pozorování velryb v  Hervey Bay, za Brisbane, do města chovatelů hlavně indického hrbatého skotu Rockhamptonu, v němž je několik zajímavých, městských staveb z konce 19.století., Pokračoval jsem pak typickou australskou krajinou se stromy, zatopeným Tichým oceánem u Carmila Beach , JV od Mackay do turistického střediska Proserpine, z něhož jsem dojel na pobřeží do přístavu Arlie Beach za Mackay. Odtud vyjíždějí lodě k NP Whitsunday Islands NP v oblasti největšího korálového útesu země Great Barier Reef.

Tento výlet byl doporučován nejenom v mých tištěných průvodcích, ale i cestou akvizitéry, kterých se ptal , zda se tento výlet vyplatí, když sám se nechci potápět, poněvadž jsem to v životě nedělal , a mám z vody strach od dětství, i když jinak jsem náruživý plavec, Hlavně jsem se chtěl dozvědět, zdali tam bude dostatek příležitostí alespoň k fotografování, poněvadž nejsem ochoten se potápět. Ani jeden akvizitér mne od toho neodradil a všichni zdůrazňovali, že se jedná o jedno z mála pobřeží Austrálie, které je prosté žraloků a lze se tam bezpečně koupat, tak jsem se výletu se skupinou, většinou, mladých lidí zúčastnil.

S lodí se zakotvilo u několika ostrovů a účastníci výletu, včetně mne, byli postupně vyváženi gumovými čluny k celkem nezajímavému vápencovému pobřeží, kde jsem si udělal, vedle obrázků z plavby, také fotky racků , kteří s nebáli lidí a přibližovali se k nim až skoro na osobní kontakt. Nepříjemným, zážitkem z plavby poměrně malou lodí, jmenovala se Mantaray, byly žaludeční potíže účastníků, z nichž mnozí zvraceli do přistavených sudů, čehož já jsem byl na štěstí ušetřen, i když nevolno mi od žaludku bylo také. Fotky z tohoto výletu mají čísla (21997 – 22037).
(22053 – 22142) Za Arlie Beach jsem se vrátil na dálnici Pacifik Hwy 1 a opět typickou australskou krajinou s palmami, větrnými koly na čerpání vody a zajímavými jinými stromy (22053 – 22061) jsem před městem Townsville navštívil ne příliš úpravnou zoologickou zahradou Billabong Sanctuary se zástupci australské fauny. Mohl jsem si tam prohlédnout , vačnatce koala, které se mi nepodařilo spatřit nikde ve volné přírodě,  klokany, obrovské krokodýly , papoušky , hady které nosí ošetřovatelé na krku a půjčují je turistům ,kteří se jich nebojí.(22072 – 22100) V městě Townsville jsem pak navštívil akvárium se živým korálovým útesem,nazvané Great Barrier Reef Wonderland a město jsem si prohlédl i z výšiny nad ním s Castle Hill, z něhož lze dohlédnout až na pobřeží Pacifku (22105 – 22123).

(22131 – 22218) Za Townsville jsem jel podél pacifického pobřeží (22131 – 22135) , kolem Mission Beach, kde mne zaujal první zpozorovaný australský vodoznak (21142) označující možnou výšku zaplaveného území až do výše 2 m nad terén silnice..Tento vodoznak byl umístěn na šírošíré rovině podobné nejen tou rovinatostí ,ale hlavně velikostí plochy našemu Polabí a nedovedl jsem si ani v nejbujnější fantazii představit že by tak rozsáhlé území mohlo být na tak obrovské ploše zatopeno do výše až 2 metrů. To tam pak musí ustat veškerý život a z toho pomyšlení mi běhal mráz po zádech. . Když jsem dorazil na okraj města Cairns zaujal mne poutač zvoucí k návštěvě deštného pralesa pomocí kabinové lanovky nad pralesem , pak pěší túrou po chodnících vybudovaných asi v poloviční výšce kmenů okolních stromů,(22149 – 22163) z nichž lze spatřit velkolepé vodopády Barron Falls (22176 -22192) stejně tak jako (22218) ze zpětné cesty od vodopádů železnici do stanice Kuranda . Čekání na odjezd vlakem si lze zkrátit návštěvou odchovny motýlů v překrásně upraveném sále Billabong Sanctuary (22211- 22212). V čekárně stanice lanovky Read Peak je možno si prohlédnout sochu vzácného v Austrálii kdysi se hojně vyskytujícího ptáka s mláďaty Cassovariho (22169).

(22228 – 22269) ukazují obrázky obrovského 500 let starého a 50 m vysokého stromu, fíkovníku nazvaného Cathedral Fig Tree v oblasti vodopádů , jihozápadně od Cairns. Strom je opředen hustou spletí lian, dusících kmen stromu uvnitř, takže ho zničí. Příklad vodoznaku na altánku skutečně dosažného záplavou v roce 1967, kde voda dosahovala minimálně do výše dokonce kolem 3 metrů nad terénem, je na obrázku (22240). Jihozápadně od Cairns jsem projel také územím plným vodopádů , jako např. Zillie Falls,Ellinjaja Falls ,Milaa Milaa Falls a Millstream Falls, focených převážně v dešti ( 22245 – 22269)
.
(22272 – 22345) Od Cairns jsem se vydal po Kennedy Hwy 1 ( 22273) do oblasti Undarra Volcanic NP, jihozápadně od Cairns a cestou viděl první termitiště, která se začala v této oblasti vyskytovat (22272 a 22274).Tento národní park o celkem malé rozloze pro měřítka Austrálie je známý tak zvanými Lava Tubes to jest kanály, které se vytvořily schladnutím tekoucí lávy na povrchu proudu, zatím co uvnitř protékala ještě žhavá láva a zanechala kanály, ve kterých se skrývají nejrůznější zvířata. Tyto kanály jsou uvnitř samozřejmě tak tmavé, že se v nich nedá fotografovat bez přídavného silného osvětlení a jsou průchozí pro vztyčeného člověka. V parku je camp, ve které se bydlí ve vyřazených železničních vagónech (22278) a pro mne je tento camp památný tím , že to byl první a zatím také poslední camp, ve kterém jsem za poplatek přespal, jinak jsem za celou éru svého cestování vždy spal v autech tak zvaně na divoko, a to i za celou dobu své cesty, v roce 1999, po USA.

Krajiny na obrázcích (22286 a 22304) jsou z NP Undarra Volcanic NP. Krajiny na obrázcích ( 22307- 22310) jsou z okolí pokračování silnice Kennedy Hwy 1 silnicí Developmental Road 83. Viděl jsem na ní absolutně neromanticky vyhlížejícího,“ cowboye“ na koni se silnými brýlemi na očích (22310), patrně farmáře ženoucího své stádo skotu spolu se dvěma psy a asi synem, také na koni, večer domů do Normantonu. Obrázek (22332) ukazuje nádhernou, řekou James River, zatopenou krajinu, 200 km před Burke and Wills Roadhouse.

Roadhousy jsou oasy civilizace uprostřed pouště, většinou řídce , v okolí,. obydlené jenom aboriginy . Mají malou restauraci, spojenou s prodejnou potravin a hlavně benzinovou čerpací stanici , kde mohou řidiči po projetí několik set kilometrů dlouhých, takřka neobydlených tras, doplnit pohonné hmoty a najíst se a napít, eventuelně v autech přespat. Na těchto stanicích jsem většinou také přespával já ve svém autě. Obrázky (22335 - 22339) pocházejí z  Burke and Wills Roadhouse a jako často na těchto místech se vyskytující motiv jsem zařadil obrázek vyřazeného parního stroje z některé bližší farmy. Motýly,které jsem zde také vyfotil, jsou spíše na těchto místech výjimkou. Po další,. pokračující dálnici, Barkly Hwy 66 jsem projel přes Cloncury, a Mount Isa opět kolem lesů přeplněných termitišti (22343) a, po zhruba 400 kilometrech, západním směrem jsem překročil hranici dalšího australského státu, Northern Territory, zvaného kvůli výskytu červeně zbarvených skal a červeného pouštního písku také Red Territory – červené teritorium.

Na T křižovatce se stanicí Roadhouse trefně nazvanou Tree Ways, tři cesty, jsem se vydal jižním směrem po dálnici Stuart Hwy 87 přes Tennant Creek s nádhernou mozaikou vytvořenou aboriginy (22345) a dojel do spektakulární oblasti Devils Marbles, Ďáblovy kuličky, v níž se vyskytují nejrostodivněji seskupené, červené, kamenné, oblé koule ( 22352 – 22363). Tuto oblast doporučuji projít po v průvodcích popsaných pěších trasách. Za Devils Marbles jsem si u Wauchope Roadhouse vyfotil příklad Road Trainu ,(22370), obrovského tahače většinou se třemi dlouhými napojenými návěsy, které křižují s nákladem dálnice obzvláště státu Northern Territory, kde není tak živý provoz jako v ostatních státech. Tato nákladní monstra jsou také příčinou velkého množství přejetých zvířat na australských silnicích, nejčastěji klokanů, hadů, vombatů, ještěrek a jiných. Zastavit takový rozjetý kolos na několika metrech je totiž skoro nemožné..S touto skutečností musí počítat také řidiči osobních automobilů a opatrně tato vozidla potkávat a eventuelně i předjíždět.

Při další cestě na jih, po Stuart Hwy 87, jsem si před Alice Springs vyfotil na 23 stupni jižní šířky připomínku ( 22375), že překračuji obratník kozoroha, na této rovnoběžce. Slunce se v den 21.prosince odtud pomyslně vrací zpět k severu a na naší severní polokouli se od toho dne začínají tedy prodlužovat dny až do letního slunovratu 21. června, kdy se naopak na naší polokouli začínají zkracovat dny po té , co se slunce pomyslně vrací od severně položeného obratníku raka směrem k jihu.

(22380 - 22425) V Alice Springs jsem se po Larapinta Drive 6 a dále po Namatjira Drive 2 vydal směrem na západ a projel kolem hrobu misionáře Johna Flyna, pod velikým oblým kamenem (22380). John Flyn byl zakladatelem RFSD ( Royal Flying Doctor Service) , dobře organizované služby létajících doktorů, kteří navštěvují v odlehlých oblastech nemocné a zraněné v letadlech, poskytují jim první pomoc, eventuelně je dopravují do mnohdy několik set kilometrů vzdálených nemocnic. Organizace má centrálu v Alice Springs. Tato letadla v Red Territory, často, podle potřeby, přistávají na silnicích označených tabulí, že silnice může být také využívána jako startovací a přistávací dráha letadel RFSD. Na konci Namatjira Drive jsem se obrátil a od Glen Helen Lodge stejnou cestou zpět a dojel opět do Alice Springs Cestou tam a zpět jsem vyfotil další spektakulární krajiny dobře ukazateli označených soutěsek Simpson Gav, Stanley Chasm, Serpentine Gorge a Glen Helen Gorge, Kromě skalních soutěsek je možno v těchto roklích vidět zajímavé stromy, blahovičníky, eukalypty (22393) , zajímavé barevné ptáky s chocholkou na hlavě (22411) a jednoho z nejobvyklejších ptáků Austrálie flétnáka australského (22423), kterého lze potkat v celé Austrálii.

(22429 – 22464) ukazují obrázky osedlaných velbloudů u Stuarts Well, jižně od Alice Springs, připravených pro výlety turistů (22429) a  odbočku k obrovské prohlubenině způsobené před pěti tisíci lety pádem meteoritu k  Henbury Meteorites Conservations Reserve, ke které se jede po prašné silnici s upozorněním na její další průjezdnost jenom auty se 4 kolovým pohonem (22433). Pokračoval jsem po Stuart Hwy 87 s fotkou ptáků sedících na větvi (22442) a v Erldunda odbočil znovu na západ po silnicích Lasseter Hwy 4.a po další odbočující silnici Luritja Road a Ernest Road až na konec této odbočky do Watarrka NP s nekrásnější ze shora zmíněných už navštívených soutěsek Kings Canyon (22448 – 22464) , která končí slepě vysokou skálou a vrátil jsem se až na odbočku obou shora zmíněných silnic na Lasseter HWy a po této silnici dojel ke dvěma největším přírodním památkám v Red Territory, a to k

(22479 – 22523) skalním masivům pro aboriginy posvátným Kata Tjuta ( mnoho hlav) nebo jinak zvaným The Olgas, (22479 – 22493) vysokým,oblým, hladkým skalám připomínajícím (až na svou obrovskou výšku a masivnost) už projetou krajinu Devils Marbles,. Stejně tak posvátnou je 348 m vysoká, majestátní hora Uluru ( Ayers Rock) ohromná pískovcová skála dlouhá přes 3 km a do hloubky 5 km zasahující pod okolní terén (22509 – 22523). Stejně tak jako oblast Kata Tjuta, kudy vedou procházky mezi skalami , vede kolem hory Uluru, skoro 10 kilometrový okruh,, ze kterého je možno pozorovat místy odhalenou vnitřní strukturu této velkolepé hory.

Neodpustím si při této příležitosti poznámku, jak jsem se dostal do blízkého, i když ne jako pacient, kontaktu s australským Royal Flying Doctor Service. Při procházkách oblastí KataTjuta jsem se seznámil s německou dvojící starších manželů, z nichž žena byla typickou maminou pečující starostlivě a vzorně o blaho svého muže. Předběhl jsem je a při fotografování na jedné z vyhlídek v příznačně pojmenovaném větrném údolí Valey of the Wind Track mne pár dohnal a společně jsme se znovu bavili o krásách australského kontinentu. Žena, aby muž neutrpěl pobytem na větrné vyhlídce, se k němu otočila a chtěla mu upravit šálu kolem krku a v tom okamžiku škobrtla o kámen ležíc na zemi a zlomila si nohu v bércích, což bylo znatelné i z chrupnutí které se při škobrtnutí paní ozvalo.

Ihned se seběhli všichni okolní lidé a chtěli pomoci v této od civilizace hodně vzdálené krajině a někdo z Australanů, znalý místních poměrů, doběhl k nejbližší vysílačce rangerů , aby přivolal na místo RFDS, že je nutno odtransportovat do nemocnice se zlomenou končetinou jednu z turistek. Já , poněvadž jsem tam byl jediným turistou s medicínským vzděláním, byť veterinárním, pověřil všechny lidi, aby našli pokud možno rovné větve bez suků a výhonků a nohu jsme paní ležící na podušce  složené ze svetrů, bund a měkčích batohů, přinesenými, nejvhodnějšími klacky přitaženými k noze šátky, šálami,ručníky a ostatním vhodnými tkaninami vypodložili a fixovali.

Udělal jsem asi chybu, že jsem uposlechl radu obou manželů ,kteří mne propustili, abych se nezdržoval, poznali totiž už z předchozího setkání, že jsem byl ve velkém spěchu, a ponechal jsem ženu v péči ostatních ochotných turistů až do příletu rychlé lékařské pomoci. O turistku bylo dobře, v souladu s okolnostmi, postaráno, jinak jsme jí už nikdo lépe do příjezdu lékaře nemohli pomoci a tak jsem se vydal na zpáteční cestu a připravil se tak možná o atraktivní snímek příletu helikoptéry a jejího odletu s pacientkou.Když jsem sestoupil do údolí, viděl jsem už na nebi přilétající helikoptéru,která letěla určitě pro mnou, před tím ošetřenou pacientku, takže jsem své svědomí uklidnil a pokračoval v cestě..

(22530 – 22623) Po návratu na Stuart Hwy 87 do Erldundy., mne čekala 530 kilometrů dlouhá cesta zpět, už projetá před tím jižním směrem, až k  Three Way za Tennant Creek. Jel jsem znovu přes obratník Kozoroha (22530) a kolem zatopené krajiny před Newcastle Waters a kolem Mataranka (22533 – 22543) do Nitmiluk NP za městečkem Katherine, kde jsem navštívil soutěsku Katherine Gorge a vodopád Edith Falls (22548 – 22563), dále do městečka Pine Creek se zbytky důlního zařízení po dolování zlata (22573) a odtud po Kakadu Hwy 21 odbočil na severovýchod do rozsáhlé oblasti Kakadu NP (22577 -22599), která zčásti v období dešťů bývá uzavřena a bylo tomu tak i při mé návštěvě

V celé oblasti parku jsou na tabulích upozornění na to, že zde hrozí nebezpečí napadení krokodýly (22585). Podíval jsem se také na originální malby aboriginů v t zv. rentgenovém stylu (22593) pod horou Nourlangie Rock v severovýchodním cípu parku. Po silnici Arnhem HWy 36 jsem se vydal k severozápadu, až do městečka Darwin, nejsevernějšího bodu mé cesty, které bylo ve druhé světové válce bombardováno Japonci a zbyl v něm, jako memento, zachovaný zbytek staré radnice. Nálet z 19.02.1942 připomíná památník s popisem bližších údajů o náletu (22623).. Po Stuart HWy 1 jsem se vrátil jinou cestou do městečka Katherine, odkud jsem podle plánu cesty chtěl pokračovat po Victoria Hwy do státu Západní Austrálie až k jihozápaduu do města Perth.
,
Přístupová silnice Victoria Hwy přes tuto atraktivní a prakticky liduprázdnou oblast Kimbrley však byla zatopená a podle sdělení policie v Katherine se dalo očekávat její otevření až za týden. Této skutečnosti jsem musel přizpůsobit svou další cestu a změnit její plán. Rozhodl jsem se do města Perth zajet z druhé strany, obrovskou oklikou, a to návratem přes Northern Territory, vlastně nyní už po třetí, po už dvakrát, tam a zpět projeté cestě, až před hranice státu South Ausistralia, čímž mi na tachometru auta přibylo nechtěně a nezaviněně 1.183 kilometrů., což by odpovídalo v naší bývalé republice cestě z Prahy do Popradu a zpět.

Katherine jsem vyjel a přespal u Elliot, U něj vyfotil zatopenou krajinu (22613) a pokračoval v cestě druhý den přes Ti Tree kolem tabule hlásící velikost nebezpečí požáru v okolí (22633), až za Kulgera, kde jsme překročil hranici státu South Australia kolem řady bílých papoušků na okraji silnice (22639) a varovných tabulí před nebezpečím srážky s přecházejícími zvířaty také v německém a japonském jazyce, tedy v jazyce bývalých nepřátel ze druhé světové války (22649), kolem pštrosů na okraji silnice (22645), kolem varovných tabulí před pádem do nezasypaných děr po těžení opálů (22656) a kolem orlosupa, který na silnici před Coober Pedy požírá kadaver přejetého zvířete (22664).

(22669 – 22691) ukazují obrázky z cesty těsně před a ve městečku Coober Pedy kde lidé vykopávají svá obydlí pod zemí kvůli extrémně vysokým teplotám přes den a nízkým teplotám v noci. Mají tam i pod zemí vybudovaný kostelík a podzemní hotely.Další cesta vede pouští s vysilačkovým telefonem pro případy krajní nouze a ohrožení života, kolem solných jezer a zajímavých typicky australských stromů až do města Port Augusta na špici Spencerova zálivu jižního oceánu.

(22691 – 22747), Odtud jsem se vydal po Eyre HWy 1 k západu, kolem opět typických australských stromů a větrných kol na čerpání vody z podzemí, k  rozcestníku cest směrem na Ceduna a Eucla, v jehož blízkost se nacházejí reklamy na pozorování velryb v měsících červnu až říjnu a pak kolem Nullarbor Roadhouse a podél obrovské plošiny Nullarbor Plain bez stromů , -což znamená v překladu právě nullarbor – (22721),. Plošina končí až daleko v sousední západní Austrálii nad spektakulárními, vysokými skalními útesy nad Velkou australskou zátokou, Great Australian Bight. Hranice západní Austrálie, státu West Australia jsem překročil , jak název napovídá, u Border Village (22747) před západoaustralským Eucla .a

(22749 – 22812) jel jsem dále po silnici Eyre Hwy 1 kolem tabule,označujíc tuto silnic také za přistávací a startovací plochu pro letadla RFDS ( viz nahoře), kolem zajímavých stromů a tabule varující před přecházejícími zvířaty -opravdu jsme tam viděl na okraji silnice pštrosy (22759) – a pokračoval po silnici Coolgardie-Esperance Road 94 spojující obě města s názvem obsaženým v názvu silnice australskou přírodou (22760 – 22764) a za městečkem Coolgardie s vyřazenými stroji po dolování zlata (22769- 22771) a kolem lesíka po požáru (22774) jsem zajel na okraj hlavního města západní Austrálie Perth se skoro 1,5 milionem obyvatel (22784 – 22812). Město má zajímavou skyline a bohatě zasklenou špičatou věž za skyline.

(22827 - 22915) Z Perthu jsem se vydal na sever po silnici Brand Hwy 1 do Namburg NP se žlutými pískovcovými skalními věžemi (Pinnacles) až do 3 m vysokými, na vrcholu většinou zaobleným, ale i s ostrými hroty, kde se v okolí vyskytují zajímavé keře s červenobílými mohutnými palicemi (22858 -22860) a s pouštní vegetace (22865).Po další, skoro 600 km dlouhé cestě, po Brand Hwy a navazující Costal Hwy jsem dojel severně do přístavu Monkey Mia,,kde mají turisté příležitost pohladit si delfíny, (22886 – 22915), kteří se zde naučili nechat se krmit rybáři odpadem z lovu ryb a tolerují i turisty

21739R.jpg

21744R.jpg

21746R.jpg

21750R.jpg

21753R.jpg

21758R.jpg

21770R.jpg

21772R.jpg

21776R.jpg

21780R.jpg

21786R.jpg

21796R.jpg

21799R.jpg

21803R.jpg

21805R.jpg

21806R.jpg

21815R.jpg

21819R.jpg

21825R.jpg

21828R.jpg

21831R.jpg

21837R.jpg

21841R.jpg

21850R.jpg

21851R.jpg

21852R.jpg

21855R.jpg

21862R.jpg

21865R.jpg

21871R.jpg

21872R.jpg

21874R.jpg

21884R.jpg

21887R.jpg

21889R.jpg

21893R.jpg

21894R.jpg

21897R.jpg

21900R.jpg

21902R.jpg

21907R.jpg

21908R.jpg

21916R.jpg

21922R.jpg

21927R.jpg

21930R.jpg

21948R.jpg

21953R.jpg

21958R.jpg

21962R.jpg

21967R.jpg

21975R.jpg

21982R.jpg

21987R.jpg

21997R.jpg

22005R.jpg

22013R.jpg

22015R.jpg

22026R.jpg

22027R.jpg

22037R.jpg

22053R.jpg

22060R.jpg

22061R.jpg

22072R.jpg

22079R.jpg

22092R.jpg

22095R.jpg

22100R.jpg

22105R.jpg

22116R.jpg

22120R.jpg

22123R.jpg

22131R.jpg

22135R.jpg

22142R.jpg

22149R.jpg

22159R.jpg

22163R.jpg

22169R.jpg

22176R.jpg

22183R.jpg

22189R.jpg

22192R.jpg

22196R.jpg

22203R.jpg

22211R.jpg

22212R.jpg

22218R.jpg

22228R.jpg

22234R.jpg

22240R.jpg

22245R.jpg

22248R.jpg

22251R.jpg

22257R.jpg

22260R.jpg

22269R.jpg

22272R.jpg

22273R.jpg

22274R.jpg

22278R.jpg

22286R.jpg

22304R.jpg

22307R.jpg

22310R.jpg

22332R.jpg

22335R.jpg

22339R.jpg

22343R.jpg

22345R.jpg

22352R.jpg

22358R.jpg

22360R.jpg

22363R.jpg

22370R.jpg

22375R.jpg

22380R.jpg

22391R.jpg

22393R.jpg

22401R.jpg

22403R.jpg

22405R.jpg

22407R.jpg

22408R.jpg

22411R.jpg

22421R.jpg

22423R.jpg

22425R.jpg

22429R.jpg

22433R.jpg

22442R.jpg

22448R.jpg

22459R.jpg

22464R.jpg

22479R.jpg

22480R.jpg

22481R.jpg

22486R.jpg

22493R.jpg

22509R.jpg

22515R.jpg

22516R.jpg

22520R.jpg

22523R.jpg

22530R.jpg

22533R.jpg

22534R.jpg

22543R.jpg

22548R.jpg

22559R.jpg

22563R.jpg

22573R.jpg

22577R.jpg

22583R.jpg

22585R.jpg

22590R.jpg

22593R.jpg

22599R.jpg

22623R.jpg

22631R.jpg

22633R.jpg

22639R.jpg

22649R.jpg

22654R.jpg

22656R.jpg

22664R.jpg

22669R.jpg

22672R.jpg

22681R.jpg

22683R.jpg

22685R.jpg

22691R.jpg

22706R.jpg

22712R.jpg

22716R.jpg

22718R.jpg

22720R.jpg

22721R.jpg

22723R.jpg

22734R.jpg

22737R.jpg

22746R.jpg

22747R.jpg

22749R.jpg

22750R.jpg

22752R.jpg

22759R.jpg

22760R.jpg

22764R.jpg

22769R.jpg

22771R.jpg

22774R.jpg

22781R.jpg

22784R.jpg

22785R.jpg

22790R.jpg

22791R.jpg

22812R.jpg

22827R.jpg

22830R.jpg

22837R.jpg

22840R.jpg

22847R.jpg

22858R.jpg

22860R.jpg

22865R.jpg

22886R.jpg

22887R.jpg

22892R.jpg

22894R.jpg

22897R.jpg

22915R.jpg