./fotky/1996/

Předmluva k roku 1996



V roce 1996 jsem rozjel svoji činnost jako osoba samostatně výdělečně činná (0SVČ), coby tlumočník a překladatel  německého jazyka. Přestal jsem 5 let po dosažení důchodového věku sledovat odborné časopisy a objednávat si separátky k veterinární chirurgii, ve které jsem se tolik přiučil od lékařů – vynikajících chirurgů- v době svého působení, na závěr své profesionální kariéry, v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze –Krči. Domníval jsem se, že k mému návratu k medicíně už nedojde. I když práce tlumočníka byla také velmi stresující, obzvláště při simultánním (kabinovém) tlumočení v technických oborech , kde mi samozřejmě moje humanitní vzdělání nepomohlo, přesto byla značně méně stresující, než léčba němých zvířat.. Obavy o život operovaného nebo jinak ošetřovaného, byť zvířecího pacienta, kde jsem často nedospal do rána a bál se každého telefonátu, aby v něm nebyla zpráva , že ošetřený pacient skonal anebo jeho stav se nezměnil k lepšímu, mně v mém záměru opustit medicínu podpořily

Tlumočil jsem převážně a opakovaně ve velkých podnicích při zavádění nových strojů, ,jejich opravách nebo rekonstrukcích továren. Neměl jsme žádného šéfa, práci jsem mohl, ale nemusel přijmout , neměl jsem starost o spoluzaměstnance, o vybavení kliniky nástroji, přístroji a léčivy, ani nedostatek příležitostí k práci. Jediným potřebným vybavením byl můj mozek s poměrně slušnou znalostí cizího jazyka a ten jsem nemohl nikde zapomenout nebo založit, takže připraven k práci jsem byl kdykoliv.. Honoráře za práci tlumočníka byly dokonce zpočátku lepší než za veterinární úkony, i když tento rozdíl se v posledních letech přesouvá ve prospěch medicíny. Mnoho práce jsem měl také v zahraničí a při té příležitosti jsem měl možnost se vyžít ve volných chvílích, prakticky zadarmo, bez nákladů na cestování, i ve fotografování a filmování.

Začátkem září roku 1996 jsem začal působit u mezinárodní firmy ABB jako tlumočník při odsiřování mělnické elektrárny EMĚ v Horních Počaplech a působil jsem tam denně včetně sobot až do konce března roku 1999 , čili celkem 2 roky a 8 měsíců. Každý den jsem musel brzy ráno odjíždět z Průhonic do elektrárny a pozdě večer se vracet domů. Tento job byl velice namáhavý, ale byl dobře placen. Najezdil jsem díky tomu, od začátku do konce roku 1996, 26.000 kilometrů. V předchozím roce, kdy jsem tento starší Mercedes typu 123 koupil, - pro srovnání - jenom 9.000 km. Honoráře za práci v elektrárně mi umožnily v následujících letech navštívit v roce 1999 USA a v roce 2001 Austrálii a Nový Zéland, se zastávkami při cestě tam a zpět na prohlídku  Singapuru a Bangkoku. Jako fotografující turista jsem z těchto dvou výletů přivezl skoro 9.000 fotek, které jsem později využíval v cestopisných článcích o nejzajímavějších partiích těchto končin do nejrůznějších časopisů a deníků. S obytnou Avií jsem v tomto roce ujel poslední, necelou tisícovku kilometrů a od té doby mne stálo její garážování po stodolách ročně 4.000 Kč až do doby , kdy jsem ji přestěhoval ( a dala se po létech nastartovat !), vystavenou nepřízni počasí na naší zahradě. K cestování ji jako rychle zastaralý a pomalý vůz, při startu strašně čadící, už nelze, hlavně na zahraničních silnicích, používat.

Co se týče fotografování, nemohl jsem do prašného prostředí elektrárny nosit drahé profesionální a těžké aparáty a tak jsem si půjčil od kamaráda malou klasickou Minoltu s dálkoměrem a průhledovým hledáčkem. Do konce roku jsem si ještě koupil analogovou zrcadlovku Olympus . Velkou Pardubickou jsem ale odfotografoval Asahi Pentaxem na formát 6 x 7 cm a Rolleiflexem 6006 na formát 6x 4,5 cm. Linhofkou jsem od roku 1992 fotil jenom minimálně. Ke kinofilmu jsem se tedy vrátil po roce 1971, kdy jsme s kinofilmem přestal fotit, až po dlouhých 25 letech.

V roce 1996 jsem neměl mnoho času na fotografování a tak výtěžek této mé činnosti je v tomto roce minimální

(15325 – 15333) jsou obrázky z cesty se zástupci pivovaru Staropramen do západoněmeckého Trieru při hranicích s Lucemburskem. Město má zachovalé památky z doby římské, černou bránu Porta nigra (15333)amfiteátr, císařské lázně, náměstí se zajímavou tzv. tříkrálovou budovou (15325) a jeden z nejstarších kostelů Německa, dóm (15333), jehož základy pocházejí až ze 4. století po Kr.

(15344 – 15402) jsou obrázky z Velké Pardubické roku 1996 a jsou zajímavé tím, že nejen v hlavním dostihu, VP, ale i v rámcových dostizích se řítila na překážky vždy velmi silná, semknutá početná pole koní.Něco podobného jsem nezažil od roku 1972, odkdy každoročně Velkou Pardubickou fotografuji.

(16406 – 15466) jsou z doby, kdy se stavěl další elektrárenský komín v elektrárně Horní Počaply a já stanul jako jeden z mála na vrcholu komína a fotil okolí

(15500 – 15504) jsou obrázky ze zimního Radotínského údolí včetně kocoura v okénku, který se usídlil v opuštěném mlýně a byl majiteli pravidelně krmen až do doby, kdy se ztratil

(15525 – 15528) jsou ze zimního  parku v elektrárně y  Horních Počaplech

(15351 – 15532) jsou portréty našeho prvního kocoura nalezence Midžika, který už je dnes s v roce 2008, kdy píši tuto předmluvu, ve věčných lovištích

15325R.jpg

15326R.jpg

15333R.jpg

15344R.jpg

15345R.jpg

15348R.jpg

15352R.jpg

15355R.jpg

15356R.jpg

15364R.jpg

15367R.jpg

15390R.jpg

15391R.jpg

15397R.jpg

15398R.jpg

15399R.jpg

15401R.jpg

15402R.jpg

15460R.jpg

15462R.jpg

15466R.jpg

15500R.jpg

15502R.jpg

15504R.jpg

15525R.jpg

15526R.jpg

15528R.jpg

15530R.jpg

15531R.jpg

15532R.jpg