./fotky/1995/

Předmluva k roku 1995



V roce 1995 jsem nedodržel jeden závazek, který jsem si dal v roce 1994, že totiž už nebudu vést jako průvodce žádný další zájezd českých turistů, po špatných zkušenostech s nimi z tohoto roku. Na jaře roku 1995 mne ale požádal majitel cestovky, zda bych nevedl další skupinu do stejných míst v oblasti rakouské Raxalpe, kam jsem v roce 1994 provázel dvě skupiny , z toho jednu skupinu nespokojených učitelek.

Majiteli cestovky jsem nemohl nevyhovět - zřejmě mu nevadila pětka udělená mi, jako průvodci, jedním účastníkem zájezdu z loňského roku a myslil si z vlastních zkušeností své o českých turistech. Skupina roku 1995 byla k mému překvapení výborná, dobře jsme si rozuměli a odměnila mne při loučení bouřlivým potleskem celého osazenstva autobusu za můj výkon. A to i přesto, že můj výkon nebyl tentokrát stoprocentní! Po chybném odbočení v oblasti Raxalpe jsem totiž musel tuto chybu napravit zkratkou přes zasněženou planinu, kde jsme si všichni nabrali do bot sníh a měli z této túry mokré nohy. A přesto si nikdo nestěžoval, dokonce jsem se dočkal uznání.

Když už jsem u toho mého „průvodcování“ chtěl bych se zmínit o jedné zajímavé skupině 4 švýcarských turistů, bývalých skautů, kteří si u Čedoku objednali návštěvu uhelného velkodolu na západě Čech (poněvadž něco takového ve Švýcarsku nemají a byli na to zvědaví), pak rybaření na rybníku a jízdu na koních. Při jízdě na koních jsme projížděli obrovským polem zarostlým až do výše koňských hrudníků hustým porostem kopřiv. Hrozil jsem se očekávaných stížností, které z toho bude Čedok mít, jakou - zřejmě nevědomky - Švýcarům, zvyklým na takřka sterilní prostředí jejich nádherné země, zajistil . A nestalo se, Švýcaři i po létech vzpomínali na jízdu kopřivami jako na největší zážitek svého výletu po Čechách. Asi pro to, že takový nepořádek doma nemají, stejně tak, jako velkodoly na uhlí.

S obytnou Avií i přes stále rostoucí ceny pohonný hmot, jsem jezdit nepřestal a ujel jsem s ní dokonce skoro 3.000 km. Jedna cesta vedla do německého Friedbergu v Hesensku, odkud jsem si přivezl profesionální tříčipovou videokameru JVC GY-Y2. ( je to ta kamera, kterou držím v pravé ruce na úvodní fotce k mému WEBu s dřevěným stativem s hlavou Manfroto na zádech před svou cestou do USA) Jenom kamera vážila 6 kg !

Když jsem se před jejím zakoupením ptal různých „odborníků“ , zda má cenu v době, kdy se už na trhu fotoaparátů a videokamer objevovala digitální technika, kupovat ještě analogovou kameru, rozhodl jsem se pro radu odborníků firmy JVC, kteří radili dát přednost vyspělé analogové technice před zatím nevyzrálou technikou digitální. Přesvědčily mne o tom i první neostré obrázky malých digitálních fotoaparátů, které se tehdy objevovaly na trhu s obrazovými senzory o počtu megapixlů představujících jenom malý zlomek dnešních možností ( předmluvu píši v roce 2007), a které nedosahovaly kvality tehdejších profesionálních analogových přístrojů. (Dnes, v roce 2007, je ovšem situace naprosto opačná – digitální technika převálcovala už zastaralou techniku analogovou!). Moje tehdejší rozhodnutí bylo chybné, mnohem dražší a hlavně mnohem těžší kamera neposkytovala vůbec lepší výsledky, než lehká SVHs kamera Metz na stejně velké videokazety, která ještě měla výhodu automatického zaostřování, kterou profesionální kamery neměly. Z toho vyplývá poučení pro příště : radit se sice s „odborniky“, ale rozhodnutí nechat na osobním, praktickém vyzkoušení přístroje, který hodláme zakoupit.

Další vylepšení ve fotografické technice jsem si pořídil tím že jsem si nechal šikovným soustružníkem odstranit vignetaci loni zakoupených objektivů k Praktisixu, a to o ohniskové vzdálenosti 180 a 300 tak, že se už daly běžně používat aparátem Asahi Pentax na formát 6 x 7 cm, s větším obrazovým polem

V květnu 1995 jsem si ještě přivezl z Německa svůj druhý vůz Mercedes, typ 123, u nás zvaný „piano“. Předchozí starší typ, zvaný u nás žralok už totiž dosluhoval, i když s opravovanou karoserií, přesto, že motor by ještě býval sloužil daleko déle. Typ Mercedesu 123 se stal mým oblíbeným typem vozu, který se dal i u nás levněji opravovat , a to i svépomocí díly z bazaru a jezdil jsem s ním až do ledna 1999, kdy jsem ho musel zrušit po havárii.

V roce 1995 jsem nebyl při fotografování moc pilný a nafotil jsem jenom 170 fotek, z toho asi stovku na Velké Pardubické a opět jsem tentokrát nefotil s Linhofkou, kterou jsem už třetí rok zanedbával. Dával jsem totiž od roku 1991 přednost „příručnějšímu“ Asahi Pentaxu na formát 6 x 7 cm

(15145 – 15166) jsou fotky ze zimního Průhonického parku

(15175 – 15181) obsahují krajinky z okolí Uhříněvsi, hlavu hřebce chovatele Ludvíka Hesse, zakladatele babyboxů u nás.

(15187 – 15201) jsou fotky z Mariánských lázní, kde naše gymnazijní třídy slavily setkání po 45 letech po maturitě

(15201) je fotk a z NSR z Hesenska, kam jsme jel pro výše zmíněnou kameru JVC

(15209 – 15217) jsou fotky z výletu, který jsem vedl v oblasti rakouské Raxalpe a z  propasti Macocha na Moravě.

(15227 – 15295) jsou fotky z Velké Pardubické roku 1995

15145R.jpg

15150R.jpg

15153R.jpg

15156R.jpg

15161R.jpg

15165R.jpg

15166R.jpg

15175R.jpg

15177R.jpg

15179R.jpg

15181R.jpg

15187R.jpg

15192R.jpg

15197R.jpg

15201R.jpg

15209R.jpg

15210R.jpg

15215R.jpg

15217R.jpg

15227R.jpg

15231R.jpg

15233R.jpg

15234R.jpg

15240R.jpg

15241R.jpg

15247R.jpg

15254R.jpg

15262R.jpg

15263R.jpg

15271R.jpg

15274R.jpg

15275R.jpg

15282R.jpg

15289R.jpg

15290R.jpg

15295R.jpg