./fotky/1991/

Předmluva k roku 1991



Rok 1991 byl pro mne průlomový, poněvadž jsem odešel na své 60.narozeniny, po obrovské rozlučce se spoluzaměstnanci i s přáteli z lékařských kruhů IKEMU, do penze. Na rozloučení jsem věnoval veškerou zásobu „putovních“ lahví, které jsem dostával za léta své služby od lékařů a sester, jimž jsem ošetřoval, léčil, očkoval a operoval jejich domácí mazlíčky. Oni je „přeposlali “ po obdržení od vděčných pacientů mně. A já je zase vrátil zpět do koloběhu o svých šedesátinách.

Rozhodnout se odejít do penze nebylo lehké. Po revoluci se začalo pracovat rentabilněji, počet pokusů se stále více omezoval, stejně tak jako se snižovala finanční výše grantů na pokusy. Okruh mých podřízených se pomalu zužoval. Z původních asi 15 ošetřovatelů pokusných zvířat zbyly jenom čtyři a tak by mne vlastně nečekalo nic jiného, než že bych brzy šéfoval sám sobě. Když tehdy odchody do důchodu byly ještě podporovány 2% platovým bonusem, na který bych jinak musel další měsíce vydělávat, rozhodl jsem se s pravidelnou prací skoncovat. Plánoval jsem do budoucna ,že si zařídím soukromou praxi pro malá zvířata v suterénu rodinného domu. Chtěl jsem tak zhodnotit bohaté zkušenosti, které jsem nabyl pobytem v lékařské prostředí, obzvláště v oblasti chirurgie.

Náhoda, která tolikrát ovlivnila můj život, však mé plány zvrátila. Chtěl bych tuto událost , jako zajímavost, publikovat. V pondělí jsem měl nastoupit do důchodu, v pátek před ním mi volal můj myslivecký kamarád, jehož jméno zde, z vděčnosti za tu náhodu, uveřejním, Jarda Slavíček. Poněvadž věděl , že mluvím dobře německy a zúčastňoval se mého tlumočení pozvaným německým loveckým hostům. jak při honech, tak po nich, v myslivecké společnosti v Dolních Břežanech, vzpomněl si na mne při natáčení filmu Stalingrad německým režisérem Willsmaierem u nás, kde Jarda působil jako řidič.

Zeptal se mne , zda bych nechtě u filmu při natáčení tlumočit, že jde o dobře placenou práci. Zeptal jsem se odkdy- odpověď zněla pokud možno ihned Odpověděl jsem , že nastoupím v pondělí. Zařídil jsem si živnostenský list na tlumočení, jako osoba samostatně výdělečně činná, a v pondělí jsem se představil německému režisérovi v Hostivaři. Můj týdenní plat představoval více než trojnásobek mého měsíčního (!!!) platu jako vedoucího oddělení s primářským platem a všemi službami a ohodnoceními v rangu Ministerstva zdravotnictví. Nebylo o čem uvažovat. Nastartoval jsem tak na základě této neuvěřitelné, šťastné náhody, první den penze, svou tlumočnickou kariéru na volné noze. Zbavil jsem se strachu o život operovaných a jinak ošetřovaných pacientů, očekávaných problémů s podnikáním , pro které bych se býval musel draze vybavit potřebným zařízením a k medicíně jsem se od té doby už vracel jenom příležitostně. Pro tlumočení jsem nepotřeboval kromě své hlavy a znalosti jazyka , nic jiného, což byla nesmírná výhoda. Další výhodou bylo, že jsem se na volné noze mohl svobodněji rozhodovat o tom, kdy využiji vhodného počasí pro mého koníčka, fotografování

S tlumočením u filmu jsem byl zaměstnán až do konce jara, cizinu jsem navštívil, tentokrát opět už jako trvale a pravidelně, doma, nezaměstnaný pomocný dělník a mohl jsem cesty ,za výdělkem (tentokrát do bavorského Augsbrgu využít také k výletu do alpského podhůří v okolí Garmisch-Prtenkirchen. S obytnou Avií jsem najel něco přes 4.600 kilometrů.

K fotkám roku 1991:

(13710) je chalupa ze Sobětuch u Chrudimi

(13714 – 13746) ukazují krajiny z Podblanicka a další fotky odtud, jako , cestu za humny v Miřeticích, románský dvouvěžový kostel v Kondraci,, návesní kostel z Pojbuků a, vesnici s rybníčkem v Noskově.

(13772 – 13775) pocházejí z NSR z Bavorského městečka na řece Lech , Landsberg am Lech

(13558) ukazuje vyhlídku z kopce Hoher Peissenberg u Schongau

(13779 - 13795)je rodný dům bavorského spisovatele Ludwiga Thomy v Oberammergau,, porost ocúnů na stezce Waidmoosweg a salaš na louce v oblasti Garmisch Partenkirchen, a tři krajinky pocházející z oblasti bavorského Schongau

(13801 – 1384) jsou výhledy s kopce Auerberg rovněž v oblasti bavorského Schongau

(13807 – 13834) pocházejí z krásného podzimního Průhonického parku

(13838 – 13857) ukazují bojové scény z natáčení filmu Stalingrad ve zbourané továrně v Kladně u Prahy

(13862 – 13868) jsou zimní záběry z Průhonického parku, které považuji za stejně atraktivní, jako ty podzimní.

Kdo z pravidelných návštěvníků mého WEBu zjišťuje, že v tomto roce nevystavuji fotky z Velké Pardubické , tomu sděluji, že jsem se rozhodl „Velkou“ v tomto roce nafilmovat ze stejných stanovišť, ze kterých jsem pravidelně fotil od roku 1972.Tuto výjimku jsem ale udělal po prvé a naposledy.Fotky jsou přece jenom dramatičtější než filmové záběry, které profesionální filmaři a televize pořizují za lepších podmínek a v lepší kvalitě a s lepším vybavením, než mně dovolil tehdy nejlepší amatérs formát SVHs
.

13710R.jpg

13714R.jpg

13715R.jpg

13720R.jpg

13721R.jpg

13725R.jpg

13728R.jpg

13731R.jpg

13738R.jpg

13746R.jpg

13747R.jpg

13750R.jpg

13759R.jpg

13760R.jpg

13768R.jpg

13772R.jpg

13774R.jpg

13775R.jpg

13778R.jpg

13779R.jpg

13785R.jpg

13787R.jpg

13788R.jpg

13793R.jpg

13794R.jpg

13795R.jpg

13801R.jpg

13804R.jpg

13807R.jpg

13811R.jpg

13814R.jpg

13822R.jpg

13823R.jpg

13824R.jpg

13826R.jpg

13828R.jpg

13832R.jpg

13834R.jpg

13838R.jpg

13846R.jpg

13849R.jpg

13853R.jpg

13857R.jpg

13862R.jpg

13866R.jpg

13868R.jpg