./fotky/1988/

Předmluva k roku 1988



Pokud někdo vůbec čte moje předmluvy k jednotlivým rokům, tak si snad všímá, že jsou koncipovány stále více a více „životopisně“ , což má snad význam jenom pro moje nejbližší příbuzné a přátele a samozřejmě nic neříkají cizím návštěvníkům mého WEBu. Těch se k datu, kdy píši tuto předmluvu (říjen 2007) o můj Web zajímalo již přes 9.000 zájemců. Občas mi někdo něco ať už pochvalného nebo kritického napíše do návštěvní knihy. To mne - v obou případech – vždy potěší. K zahození nejsou ani mé životní zkušenosti týkajíc se fotografování, ale i cestování do ciziny. A těch jsem nasbíral v roce 1988 opravdu moc. Tak tedy k věci

S přestavbou nákladního vozidla Avia jsem v roce 1988 dospěl už tak daleko, že jsem si mohl na dopravním inspektorátu policie nechat přestavbu bývalého náklaďáku na obytné vozidlo zaznamenat do velkého technického průkazu, což se stalo 31.03.88. Se zatím nenalakovaným a později po 26.08.88 i podle mého návrhu nalakovaným karavanem jsem najezdil po České republice, bez jakýchkoliv závad, do odjezdu do ciziny, skoro 6.000 kilometrů. Oproti tehdy mnohým přestavbám, které dělaly naší republice ostudu, vypadal můj karavan vzhledově docela pěkně. Nevlídnou pozornost okolo jdoucích lidí budily jenom ranní starty Avie, při kterých se z výfuku vždy vyřítil na krátkou dobu mrak černého kouře, přestože byl motor po generálce. To byla nepříjemná vlastnost Avií, proti které se nedalo nic dělat. Další nepříjemnou vlastností na západních silnicích byla pomalost tohoto vozidla, které neumělo jezdit rychleji něž 85 km / h .Když jsem viděl, že se za mnou hromadí čára vozidel , zajel jsem při nejbližší příležitosti zcela k pravému kraji silnice a tu kolonu vozidel jsem před sebe pustil, abych nedělal ostudu českým řidičům, když trochu „ostudné“ bylo auto, které jsme řídil.

06.09.1988 jsem pak s karavanem vyrazil na daleký výlet přes NSR, francouzské a španělské Pyreneje a podél atlantického pobřeží Španělska přes nejzápadnější cíp Evropy v Portugalsku, až k nejjižnějšímu bodu své cesty, k portugalské Sintře u Lisabonu. Odtud jsem pak jel zpět přes Bajados, Meridu, Madrid, Zaragozu, Léridu, Perpignan, Montpelliér, Strasbourg a Mnichov domů.Domů jsme se vrátil 8.10.88. a následující den už jsem fotil Velkou Pardubickou. Celkem jsem na tomto výletě ujel 8.342 kilometry, z toho prvních 2.200 – 2.400 km na naftu, kterou jsem si vezl z naší republiky v přídavných nádržích na zadním konci vozidla (celkem na 375 l nafty). Teprve pak jsem musel naftu kupovat za tvrdou valutu.To byl obvyklý trik našich lidí, kteří se na cestu zásobili tehdy u nás levnější naftou , kterou Avie snadno uvezla, aby nemuseli v cizině kupovat drahé pohonné hmoty. Proto byly Avie v té době u nás tak žádané a přestavované. Později už zahraniční, obzvláště němečtí, celníci kontrolovali, zda naši lidé nevezou nadměrné množství pohonných hmot s sebou. Já jsem těmto kontrolám , díky perfektní znalosti němčiny, vždy unikl.

Proč celkem výjimečně podrobně popisuji celou trasu? Nejenom proto, abych mohl chlubivě demonstrovat , že jsem s tou Avií v Pyrenejích dojel až do  nadmořské výšky 2.114 m.n.m na Col du Tourmalet (jen pro srovnání, naše bývalá nejvyšší hora v Tatrách, Gerlachovský štít má nadmořskou výšku 2.655 m.n.m.). Byl jsem tedy s Avií v Pyrenejích jenom o přes 500 m níže.Hlavně ale chci informovat o tom, že oproti bezporuchovým jízdám před dovolenou u nás, jsem měl celkem na svém výletě níže popsané poruchy.Bylo jich pět. Starosti s nimi mi ubraly nejméně tři toky života a z dovolené jsem měl tím pádem velmi málo.
.
1. porucha 16.09.88: ještě ve Francii jsem začal před Meyureis pozorovat nadměrnou spotřebu oleje, až 1 l na 300 km. Na štěstí jsem objevil netěsnost u filtru oleje, kterou nafta unikala a přitáhnutím holendru na filtru jsem tuto závadu odstranil bez cizí pomoci.

2. porucha, hned následující den, 17.09.88, byla horší . Vůz mi přestal startovat a zjistil jsem , že je vadný startér a ten jsem po najetí na malou výšinku byl nucen před setměním vyměnit sám (náhradní jsem vezl s sebou) . Jinak bych se musel nechat odtáhnout do nějaké dílny.Před opravou jsem se musel pořádně soustředit, abych něco nepokazil, jak to bývá u oprav v nouzi zajišťovaných mnou samotným, zvykem . Kdo startér u Avie měnil, ví, o jak složité demontáži a montáži mluvím. Tuhle náročnou operaci jsem zvládl také bez cizí pomoci a svým nářadím - já , který se všemi závadami jezdím, aniž je opravuji, až se dostanu k nějakému kamarádovi, který mi auto opraví.

3. porucha 21.09.07 nastala po mém výjezdu do už nahoře zmíněné nadmořské výšky 2.114 m.n.m. Při pokusu sjet z této výšky najednou nastala porucha převodovky, u které jsem byl schopen zařadit jenom jednu rychlost, další nefungovaly. Myslím, že to byla dvojka. Při všem tom neštěstí jsem měl obrovské štěstí. V městečku Arudy , asi 30 km severně od španělské hranice, pod Pyrenejemi, jsem u firmy vlastněné panem Orensanzem v tomto muži našel nejschopnějšího montéra , kterého jsem  za svůj život zažil,. Pozorovat ho při práci byl požitek. Používal neobyčejně hbitě, jako hráč na hudební nástroj, všech deset prstů na obou rukou i na dvou různých místech současně. Nechal se ode mne přesvědčit, že z na jeho dvoře stojícího a vyřazeného Renaulta, patnáctky, vymontoval převodovku a zamontoval ji do mé Avie třicítky. Byl jsme druhý den pojízdný jen s tou malou nevýhodou, že mi špatně ukazoval tachometr nejen rychlost, ale samozřejmě i počet najetých kilometrů. Pomocí koeficientu zjištěného první dny srovnáním údajů kilometrů na silničních tabulích s kilometry, které nyní špatně ukazoval můj tachometr, jsem ujeté kilometry přepočítával na správnou hodnotu.

4. porucha, 3.10.88 se projevila netěsností vodního čerpadla, už na cestě zpět ve Španělsku za Madridem a jelikož jsem náhradní čerpadlo také vezl s sebou, nechal jsem si ho vyměnit v městečku Ariza asi 80m km za Madridem rovněž šikovným mechanikem.

5. porucha se rovněž týkala chladícího systému . Když mi následující den, 4.10.88, po výměně vodního čerpadla začala vařit voda v chladiči a odstranění termostatu, který mohl být vadný, vaření vody neodstranilo, nezbylo mi nic jiného, než navštívit ve městě LLeida ( =Lerida) opravnu, která chladič pročistila a od té doby jsme konečně s nervy na dně až do příjezdu domů neměl žádnou další poruchu

Nakonec se zmíním o další poruše, ale ne na vozidle, nýbrž u fotoaparátu, u Praktisixu, který na mé dovolené potvrdil svou špatnou pověst, kterou u nás tehdy měl. Vyjel jsem do ciziny vybaven bezporuchovou Linhofkou, dokonce s odkoupenou „dělaniko“ kazetou k Linhofce na exponování svitkového filmu na formát 6 x 12 cm, který mne okouzlil. Koupil jsem ji od staršího známého fotografa-krajináře. Druhý aparát s sebou vezený byl Rolleiflex 6006 s automatickým posunem filmu, bez automatického ostření a bohužel bez výměnného širokoúhlého objektivu. Poněvadž jsem měl dobrý „širokáč“ Flektogon k Praktisixu, vzal jsem si s sebou tuto kombinaci jako třetí alternativu. Praktisix mi doma ležel už delší dobu nepoužíván a stalo se to, co se muselo stát, a co jsem mohl předpokládat. Dlouho nepoužívaná závěrka a hlavně před odjezdem nepřezkoušený fotoaparát způsobily, že veškeré širokoúhlé záběry byly silně přeexponovány váznutím závěrky a výsledkem toho byla často  celá přeexponovaná plocha filmového políčka, na kterém nebylo nic vidět. Tam kde závěrka odměřila čas alespoň poněkud přijatelně, jsem v duchu velebil program Adobe Photoshop, pomocí kterého se daly ze zkažených snímků udělat alespoň upomínkové fotky na cestu, ukazující : „tady jsem byl“, nic jinak použitelného a prodejného. Podobného rázu jsou snímky, i když technicky přijatelné, na nichž jsem zachytil, že „až sem mne ta Avie dovezla“ a prosím návštěvníky WEBu za odpuštění tohoto „faux pas“

(12573 – 12592) jsou snímky z mého působiště v IKEMu, kde jsem vyfotil záběry z „myšárny“ s chovem krys a myší a na psech operující lékaře

(12606 – 12610) jsou fotky pětidenního Hanýska, mimina mých známých. Chtěl jsem u tohoto klučíčka udělat životopisné zachycení jeho vývoje až do alespoň puberty, ale kvůli nedostatku času se mi to nepovedlo. Snad tento záměr, dožiji-li se puberty mého vnuka Adámka, splním alespoň v naší rodině

(12621 – 12628) jsou krajiny z okolí Holoubkova a z mého rodného kraje z Bělé nad Radbuzou

(12631 -12637) je Hanýsek ve věku 8 týdnů mých známých

(12659 – 12674) ukazují lidovou architekturu ze Žďáru u Č.lípy, Velký a Malý Bezděz, ještěrku na kameni a Podolský most

(12676) půlroční Hanýsek známých pase koníčky

(12688) ukazuje Avii za vlajkoslávou Evropsklé unie na hraničním přechodu do Francie u Strasbourgu.Podobnou fotku si může najít návštěvník WEBu v roce 1967, tehdy s Barkasem před vlajkami , černobíle, na snímku č.(04654C)

(12692 – 12699) jsou snímky z malebného francouzského městečka Colmar v Elsasku na úpatí Vogéz

(12704 – 12744) jsou snímky vodopádu za pramenem řeky Lison, monumentální kašny v Lyonu , Avie na Col du Pas de Peyrol ve výšce 1.589 m.n.m., kamenného mostu přes řeku Truyére v Entraygues, železničního viaduktu nad vyschlou řekou Lot u Villefort a Avie ve výšce 1.450 m.n.m na Col du Pré de la Dame

(12751 – 12785) jsou dva snímky z toku řeky Tarn její propastí a dva z toku řeky Dourbies

(12793) je obrázek křížové chodby v kostele Jakobínů v Toulouse

(12803 – 12819) jsou obrázky z francouzských Pyrenejí včetně obrázku Avie na Col du Tourmalet ve výšce 2.114 m.n.m. těsně před poruchou převodovky

(12821) je město Laruns s okolím u Bayonne

(12838 – 12880) ukazují už fotky ze Španělska ze San Sebastian a jeho okolí s pobřežím Atlantiku, stádo ovcí v tyické španělské krajině u Quintanilla Solvessiera, pobřeží Atlantiku u Comillas , zátoku Atlantiku u San Antolin de Bedón a hory před Ribadasella

(12886 – 12897) je typické stavení u Ovieda a přístav Vigo se dvěma loděmi,

(12905 - 12924) už jsou obrázky z Portugalska, a to dvou žen a mostu v Ponte da Barca, Porto s mostem Ponte de Dom Luis I a dva obrázky s oslem táhnoucím vozík z okolí Coimbra

(12930 – 12945) ukazují dva obrázky nádherné architektury kláštera v Batalha a jeden obrázek průhledu kapitulni síní v klášteře v Belém na předměstí Lisabonu .

(12954 – 12958) ukazují okolí nejzápadnějšího bodu Evropy u Cabo da Roca

(12968 – 12974) jsou obrázky oslíka pod stromem v Montémor-o-Novo a aquaduktu za Vila Boim, ale ne antického, nýbrž z let 1498 - 1622

(12984 – 13007) pocházejí z posledního úseku cesty už Španělskem z Madridu, silnice a kopec byly osvětleny u Torija za Madridem poslední obrázek z cesty je z kláštera Montserrat

(13013 – 13066 ) ukazují Velkou Pardubickou roku 1988

(13088 – 13106) ukazují 9 a půl měsíčního Hanýska známých

12573R.jpg

12583R.jpg

12592R.jpg

12606R.jpg

12610R.jpg

12621R.jpg

12628R.jpg

12631R.jpg

12634R.jpg

12637R.jpg

12659R.jpg

12660R.jpg

12673R.jpg

12674R.jpg

12676R.jpg

12688R.jpg

12692R.jpg

12696R.jpg

12697R.jpg

12699R.jpg

12704R.jpg

12711R.jpg

12722R.jpg

12730R.jpg

12742R.jpg

12744R.jpg

12751R.jpg

12766R.jpg

12785R.jpg

12789R.jpg

12793R.jpg

12803R.jpg

12805R.jpg

12808R.jpg

12811R.jpg

12814R.jpg

12819R.jpg

12821R.jpg

12838R.jpg

12842R.jpg

12846R.jpg

12862R.jpg

12873R.jpg

12879R.jpg

12880R.jpg

12886R.jpg

12897R.jpg

12905R.jpg

12906R.jpg

12913R.jpg

12922R.jpg

12924R.jpg

12930R.jpg

12932R.jpg

12945R.jpg

12954R.jpg

12958R.jpg

12968R.jpg

12974R.jpg

12984R.jpg

12990R.jpg

13007R.jpg

13013R.jpg

13014R.jpg

13019R.jpg

13028R.jpg

13029R.jpg

13034R.jpg

13036R.jpg

13039R.jpg

13042R.jpg

13045R.jpg

13046R.jpg

13060R.jpg

13061R.jpg

13066R.jpg

13088R.jpg

13104R.jpg

13106R.jpg