./fotky/1983/

Předmluva k roku 1983



Roku 1983 jsem začal pracovat na knize Zelená klenotnice o chráněných územích a výtvorech Středočeského kraje.Později jsem tohoto záměru litoval, poněvadž ne všechna chráněná území a výtvory kraje byly ve stavu fotogenickém, jak jsem mylně předpokládal ( podle zachovalého Českého ráje). Některé menší lokality jsem hledal velmi obtížně a nevěděli o nich ani učitelé ani zástupci samospráv obcí a musel jsem je dokonce vyklízet od nepořádku tam naházeného na př. v malém Lůmku u Bečvár, abych si vyfotil vzácné , červené vložky griquaitu v okolní skalce. Práci jsem ale přesto nevzdal

V tomto roce jsme nefotil v období od července do září , kdy jsem poprvé vážně onemocněl.Zde snad trochu poučení pro padesátníky. Ve věku 52 let jsme se cítil absolutně zdráv a silný, že bych mohl příslovečné skály lámat. Nechodil jsem k závodnímu lékaři na kontroly, poněvadž jsem to považoval za ztrátu času, neměřil jsem si krevní tlak, ačkoliv jsme měl tonometr k dispozici na svém pracovním stole. Jednoho dne mne , ačkoliv nikdy v životě před tím, strašlivě bolela hlava. Druhý den už jsem zase tyto potíže neměl, takže jsem opět lítal ve skoro 40 stupňovém vedru s těžkým stativem a těžkou Linhofkou na něm po přírodě a fotil pro zamýšlenou knihu. Když se po pár dnech bolest hlavy opět objevila, přece jenom jsem zneklidněl a došel v neděli na pohotovost, kde mi mladší lékař opomněl změřit krevní tlak, asi jsem se mu při své tehdy ještě atletické, z chození po přírodě opálené postavě nezdál být vážně nemocným. Odebral mi však krev a moč, tady se mi vyplatilo, že lékaři obvykle věnují více času na hodnocení výsledků biochemických vyšetření než na trpělivé vyslechnutí pacienta a zhodnocení anamnézy, které já ve veterinární medicíně považuji za stěžejní, neopomenutelné a velmi důležité.

Druhý den při ranním příchodu do práce mne vyrušil naléhavý telefonát, abych se ihned dostavil k lékaři, že mám velkém množství bílkovin v krvi a moči. Skončil jsem okamžitě na nefrologii a s krevním tlakem vysoko nad normálem. Po této hypertenzní krizi už nemám ledviny v nejlepším stavu, mám vysoký kreatinin přes 200 ( v roce 2007) , ale opět jsem se tehdy otřepal a pokračoval ve fotografování jednoho nesnadného úkolu pro Pressfoto, vyfotit na pohlednice Jíloviště a Libčice n.Vlt. Že tam moc motivů na vvfocení na pohlednici není, o tom nechci nikoho přesvědčovat, ale úkolu jsem se zhostil, jak nejlépe jsem mohl.

V souvislosti s mou nemocí si dovolím jednu jizlivou poznámku a vzpomínku. Na výzvědy mého zdravotního stavu byl vyslán mým šéfem vynikající odborník, kterému profesura nebyla tehdy udělena jenom proto, že nebyl členem KSČ. To by bylo pozitivní. Negativní ale, přesto, byl jeho osobní charakter, neustále se strefoval kriticky do práce mého oddělení a mně podléhajícím lidem. Kromě toho, výsadní postavení jeho nedotknutelné milenky, která byla členem mého pracovního kolektivu, mi dělalo nesmírné potíže. Ačkoliv měla studijní volna na doplnění maturity, nikdy nebyla ochotná za své kolegyně nastupovat do práce, obzvláště o svátcích a weekendech, kdy se zvířata samozřejmě také musí ošetřovat. Toto neustálé řešení těchto malicherných problémů se samozřejmě na mém zdravotním stavu také nepříznivě podepsalo.

V této souvislosti ještě poučení pro příští šéfy z mých zkušeností: nelitujte své podřízené ( kvůli nízkému platu) a přesto jim ukládejte srážky z platu tam, kde to jejcih drzost a nekvalitní práce dovoluje a dokonce vyžaduje. Jako šéf nikdy nepřebírejte z furiantství práci svých podřízených, abyste dokázali, že to umíte stejně jako oni , a že Vám nevadí třebas o Velikonocích jít za ně uklízet fekálie po psech a krmit je a vypouštět do výběhu. Málokterý podřízený to ocení, obzvláště v mé době to neoceňovali ti mladší.

Ale zpět k mé zamýšlené jizlivé poznámce. Vynikající, ale charakterově deficitní odborník se vrátil k mému šéfovi se zprávou, že už asi do práce nenastoupím, a že pravděpodobně skončím v invalidním důchodu. Po revoluci se tento muž konečně spravedlivě dočkal profesury, na kterou měl svaté právo, ale já už ho nyní přežívám o několik let a pokračuji ve svých obvyklých činnostech a mám dojem, že jsem opět vzhledem ke svému věku a oproti biochemickým hodnotám mých ledvin, v uspokojivém zdravotním stavu. Že by „boží mlýny“ opravdu mlely pomalu?

Skříň mé skříňové Avie, jsem prodal ještě před mojí nemocí takže jsem s ní jezdil jenom s kabinou bez ložné plochy za ní a Ihned po skončení mé hospitalizace jsem začal nakupovat pro přestavbu Avie na tehdy obvyklý karavan potřebný materiál a v následujících letech jsem tento karavan konečně pomalu začal budovat. Všechny plány přestavby a řemeslné práce na něm , kromě svařování konstrukce a konečného laku, jsem si prováděl sám. Byla to velmi časově a také finančně náročná činnost.

V říjnu roku 1983 jsem si přivezl z NSR svůj první starší vůz, Mercedes, se kterým jsem pak jezdil až do roku 1993, tedy celkem 10 let ke své plné spokojenosti s tímto vynikajícím vozem

Focení roku 1983 jsem zahájil fotkami

(09853 – 09871) z Českého ráje

(09874 – 09928) ukazují zámek Hrubý Rohozec, a pak už jsem začal podle mnou sestaveného plánu trasy objíždět lokality, které jsem chtěl mí vyfotografované v zamýšlené knize Zelená Klenotnice, Káčov, dvě krajiny u Skalních srubů Jizery, Horní Strakov se zvonicí, Prutník, Lipovka, Černý orel , Hrabanovská Černava.
,
(09932 – 09995)ukazují snímky z Průhonického parku, převážně z alpina, ale i ostatního jarního parku s detaily květů a z Výzkumného ústavu okrasného zahradnictví

(010005 – 10190) už zase ukazují chráněná území, jako Voděradské bučiny,Klepec, Císařská kuchyně, dále skanzen Přerov nad Labem, další chráněná území Babinec, Vrť, Radotínské údolí s krásnými květy chráněné Třemdavy bílé, s třásněmi trávy zvané Kavyl Ivanův, chrpou Triumfettovou, a také chráněná území, která patřila ku Praze , a nebyla tudíž zahrnuta do knihy o chráněných územích Středočeského kraje ( a čekají na nakladatele, který by se tohoto úkolu ujal) , jako Pod Žvahovem, Skalka, Střešovické skály a mimo Pražské území pak opět V bahnách, oměj z Radotínského údolí, a dále střídavě na území Prahy a kraje Meandry Botiče, Velká skála, Drahaňské údolí, Klecanský háj, Větrušická rokle, Otvovická skála, Sprašová rokle u Zeměch, Divoká Šárka, Nad mlýnem, Roztocký háj, skála Kobyla na Kněživce, a Veltruský park

(10200- 10209 ) je záběr z Jíloviště, který jako jediný je z tohoto místa trochu fotogenický a záběr jezu na Vltavě z Libčic n.Vlt., oba jsem fotil pro Pressfoto.

(10217 – 10228)pokračuj opět záběry z chráněných území nebo krajin z jeho okrajů, na př. Loděnice, a Úpor.

(10228 – 10304) jsou záběry z Velké „Pardubické v níž zvítězil už po druhé Sagar s Liebichem v sedle, za pěkného slunečného počasí.

(10310 – 10312) jsou záběry z mé říjnové cesty do NSR z dálnice Erlangen-Wurzburg, kdy jsme si jel pro starší auto Mercedes.

09853R.jpg

09856R.jpg

09858R.jpg

09859R.jpg

09860R.jpg

09861R.jpg

09866R.jpg

09869R.jpg

09871R.jpg

09874R.jpg

09878R.jpg

09881R.jpg

09882R.jpg

09887R.jpg

09891R.jpg

09896R.jpg

09911R.jpg

09914R.jpg

09916R.jpg

09920R.jpg

09928R.jpg

09932R.jpg

09934R.jpg

09953R.jpg

09964R.jpg

09973R.jpg

09982R.jpg

09991R.jpg

09993R.jpg

09995R.jpg

10005R.jpg

10007R.jpg

10014R.jpg

10020R.jpg

10022R.jpg

10023R.jpg

10029R.jpg

10031R.jpg

10034R.jpg

10036R.jpg

10040R.jpg

10059R.jpg

10062R.jpg

10064R.jpg

10080R.jpg

10089R.jpg

10096R.jpg

10101R.jpg

10104R.jpg

10112R.jpg

10115R.jpg

10123R.jpg

10124R.jpg

10136R.jpg

10140R.jpg

10146R.jpg

10148R.jpg

10151R.jpg

10158R.jpg

10161R.jpg

10162R.jpg

10168R.jpg

10171R.jpg

10172R.jpg

10175R.jpg

10178R.jpg

10186R.jpg

10187R.jpg

10189R.jpg

10190R.jpg

10200R.jpg

10209R.jpg

10214R.jpg

10217R.jpg

10223R.jpg

10225R.jpg

10228R.jpg

10231R.jpg

10233R.jpg

10238R.jpg

10240R.jpg

10242R.jpg

10245R.jpg

10249R.jpg

10252R.jpg

10255R.jpg

10256R.jpg

10266R.jpg

10269R.jpg

10270R.jpg

10274R.jpg

10279R.jpg

10281R.jpg

10284R.jpg

10304b.jpg

10310R.jpg

10312R.jpg